Pri pohľade na viaceré cykly tvojich prác som nadobudol pocit akejsi zvláštnej disproporcie jednotlivých tém, od zobrazenia miestností až po tému oblakov. Čím si túto disproporciu vysvetľuješ? Respektíve možno tu hovoriť o disproporcii?
Z výběru prací, které zde uvádím, je zřejmé, že se nezabývám pouze jedním tématem. Myslím si však, že je přirozené, když člověk pracuje na tématech , která jsou pro něho v daném okamžiku aktuální, a ta se samozřejmě mění. Jednotlivým námětům pak také volím odlišné formy, linoryt, lept, kresba, malba a podobně, o kterých předpokládám , že budou nejlépe tlumočit můj dojem, představu nebo názor. Je možné, že při tak úzkém výběru prací se mohou jednotlivé malby jevit jako velmi odlišné a sobě navzájem vzdálené. Osobně si však myslím, že v mém případě nezáleží ani tak na tom, jestli maluji krajinu nebo interiér, protože nálada, kterou se do obrazu snažím vložit, je často velmi podobná.
Ještě k otázce "disproporce" v tvorbě. Nedávno jsem ve Vídni viděla výstavu Gerharda Richtera. Kromě toho, že je to vynikající malíř, je na jeho tvorbě pozoruhodné i to, že součaně pracuje na diametrálně odlišných cyklech maleb. Jeho známější část tvorby je založena na iluzivním zobrazování a často se dotýká až fotorealismu. Opačným pólem jeho tvorby jsou expresivní, gestické, abstraktní malby. Osobně si myslím, že na tom není nic špatného, když malíř proměňuje svůj jazyk. Koneckonců nežijeme v 1. polovině 20. století, abychom se musely zaobírat problémem originality, nebo abychom museli svou práci svazovat nějakým programem.
Cyklus interiéry pôsobí skutočne zvláštnym dojmom. Akoby sa jednalo o akési „momentky“, či "výstrižky" zo skutočnosti. Aká bolo tvoja inšpirácia pri práci na tomto cykle?
"Interiéry" jsem malovala na základě své zkušenosti práce s tělesně postiženými. Jeho hlavním tématem je pohled na tentýž výsek interiéru z pohledu stojícího a ležícího. Neobjevují se v něm záměrně žádné zdravotní pomůcky, ani nic co by mohlo vést diváka k domněnce, že se nacházíme v pokoji nemocného člověka. Chtěla jsem se v této práci jen dotknou tématu "rozdílné perspektivy" lidí v jejich rozdílných životních situacích – přičemž pojem "perspektiva" zde užívám v jeho mnohovrstevnatosti, nikoli jen jako pojem výtvarný. Na základě těchto úvah jsem vytvořila dvojice kreseb – jedna viděná z pozice stojícího, druhá z pozice ležícího. Na jiných kresbách tohoto cyklu se tyto dva pohledy prolínají, takže předměty na nich zobrazené se jakoby tříští či zdvojují.
Väčšina tvojich prác v sebe nesie nádych temnoty, tmy, melanchólie. Je to tvoj obľúbený vyjadrovací prostriedok alebo niečo, čo by sme mohli pomenovať ako „životný pocit“, prípadne niečo iné?
V zásadě je tam asi trochu od každého. Cykly "Pokojíčky" a "Chodby" jsou inspirovány konkrétními prostory, ale samozřejmě že ponurost či úzkost, kterou jsem se do nich pokusila vtělit, je odrazem mého osobního prožívání v období, kdy jsem na nich pracovala. Grafiky z cyklu „Stopy paměti“ vznikly jako fragmenty otisků předmětů, které jsem měla v dětství ráda. Otisky jsou už téměř nečitelné – podobně jako vzpomínky z dětství –, ale obsahují snad i jistou něhu a tajemnost blízkou vzpomínkám. V malbách mraků jsem se pokoušela zachytit zvláštní světlo a atmosféru mořského pobřeží. Tyto malby nevznikaly v plenéru. Některé z nich jsou z velké části stylizovány tak, aby se do nich promítla atmosféra daného místa.
Ako by si charakterizovala to, čo ťa motivuje tvoriť?
Nerada bych, aby to vyznělo nějak nadneseně a nabubřele, ale v zásadě si myslím, že je to něco jako „životní potřeba“. Většina mých prací vznikla skutečně na základě hluboké vnitřní potřeby samotného procesu malby či kresby. Jak nad tím přemýšlím, uvědomuji si, že tenhle přístup je vlastně dost nebezpečný, protože se tak obrazy mohou stát pouhým produktem mého „odreagování“ – a to bych určitě nechtěla. Samozřejmě, že stejně asi jako každý malíř očekávám, že moje práce budou schopné komunikovat s divákem. V první řadě jsou však pro mě moje malby vyjadřovacím prostředkem mých pocitů, dojmů, snů.
Jak už jsem naznačila v odpovědi na první otázku, většina mých prací nevznikla na základě nějaké ucelené a dopředu dané koncepce. Nikdy jsem neusilovala o to vyjářit „jasně formulovatelnou myšlenku“. Když se chci k něčemu vyjádřit, tak to prostě řeknu nebo napíšu. K vyjadřování pocitů si ale volím raději výtvarná média – nejsem totiž básník.
Sama si mi raz spomínala, že sa pri tvorbe nechávaš viesť tým, čo sa samo rodí procesom tvorby. Je to podľa môjho názoru veľmi zaujímavý fenomén, ktorý možno badať nielen v oblasti výtvarného umenia, ale napríklad i v literatúre. Dielo je tým pádom naviazané na svoj vlastný život, pričom sám autor je akoby vedľajší. Myslíš si, že je to aj tvoj prípad?
Ano, to je pravda. Často se nechávám ovlivnit tím, co se mi „rodí pod rukama“. Někdy úplně zavrhnu původní představu malby a prostě se nechávám vést tím, co se mi bezděky objeví na plátně. Nemyslím si ale, že by tento princip náhody byl základem mé tvorby. Obávám se, že na to jsem ještě příliš racionální.
Co se týče úvahy o „díle, které žije svým vlastním životem, přičemž autor je jakoby vedlejší“: možná, že jsem se v předchozím rozhovoru k něčemu podobnému přiblížila. Svou představu o obraze skutečně v procesu práce měním – ale z pohledu praxe se jaksi nemohu ztotožnit s tím, že autor je jen jakýmsi prostředníkem, který pouze realizuje něco, co se „samo rodí“. Nevím, možná jsem celou tuto úvahu špatně pochopila, ale pro mě osobně je někdy malba boj, a proto je mi cizí představa díla, které se „samo rodí za pouhého laskavého přihlížení svého autora“.
Máš vysnívanú predstavu niečoho, čo by si chcela v tvorbe vyjadriť?
Popravdě řečeno nemám jasnou představu „co“ nebo „jak“ vyjadřovat. Nějak doufám, že tyto věci přijdou sami – jak se dálo až dosud. Když už se ale ptáš na něco vysnívaného – tak tedy sním o tom, že se mi podaří nasbírat víc odvahy a vyřešit svou momentální životní etapu začínajícího výtvarníka. Totiž kompromis mezi prací, kterou se člověk živý, a prací – tvorbou.
http://ostium.sk/index.php?mod=magazine&act=show&aid=21
Zhováral sa
Mgr. Tomáš Piskáček
Katedra filozofie
Filozofická fakulta UCM v Trnave
Nám. J. Herdu 2
917 01 Trnava
